Dárek
25.01.2012
Včera jsem dostala Acidofolan:-) Vhodný pro budoucí maminky.
Barvička-Plechovka
...Aneb cesta od UTOPIE k REALITĚ...
Medvídek Pů mi napsal:
25.01.2012
Nemaluj si mě tak růžově:-)
Prasátko svéklo svůj růžový kabát,
darovalo ho Méďánkovi,
medvídek si růžové trenky oblék,
prasátko se začalo smát.
Jak medvídkovi ta růžová sluší,
je v tom strašně sexy.
Medvídek Pů má při pohledu na mě,
hned růžové tváře.
Ujájáh už mám další dárek pro medvídka Pů.
Růžovou vatu, magazín o hudbě a mýdlo s timonem a nebo pumbou, bohužel je neumím rozlišit:-)
Tohle nevrátíš zpátky...
21.01.2012
Co nevrátím zpátky?
Co nevrátí (on / ona) zpátky?
Ve chvilkovém vztahu...
Ve vztahu...
Bez vztahu...
Přerušení.
Rozchod.
Bez lásky.
Nabručení.
Nazlobení.
Naštvaní.
Nahněvaní.
Bez citů.
Bez emocí.
Bez dotyků.
Bez darování.
Bez slov.
Ticho bez vztahu.
Ticho ve vtahu?
Nevrátí se zpátky.
Milování.
Jak vyzrát na muže?
19.01.2012
Často když se bavím s kamarády o vztazích a rozchodech vyplyne najevo, že zkrátka se s přítelkyní rozešli například kvůli tomu, že ho na veřejnosti "shodila" – slovně před kamarádkama, nadávkou při obědě, ...atd. Křehké srdce muže. Docela mě zaráží, že mi kamarádi vždy velice jasně řeknou, že už slečnu pak nechtějí už nikdy vidět a znovu by s ní nechodili. Asi mám pro muže moc měkké srdce nebo znám muže, kteří tohle naopak umí zvládat. Když se opět vžiji do "znásilněné" reagovala bych ostře na muže hlavně a jen tehdy za těchto okolností. Vzájemné nepochopení v páru, to jak ten druhý myslí a proč tak jedná. Co je ve vztahu proti srsti? Často je to dítě. Druhý děti chce a druhý nechce. Jak můžu lépe vyzrát na muže? Když jako "znásilněná" vím, že nechce, to co je jeho a patří k oběma?
Chybí tu vyprávění...
16.01.2012
Den byl plný očekávání. Měla jsem domluvenou schůzku. Když konečně voní jiné slovo něz schůzka a to z mé strany "Randění" po delší době je vždycky fajn a mladá nezadaná žena se na den těší o to víc, i když má víc kamarádů, možných známostí. Když chlap umí balit a suveréně se ptát většinou málokdy odmítám pozvání. Navíc chlap, co mě pozval, byl můj typ, i když předem se zdál vojnější, málo stálý typ, že bere lásku jako hobby a poznávání, ale přesto mě učaroval svým kouzlem. Přednášející se rozhodl, že kvůli častému odpadnutí hodin prodlouží výuku. Udělal pauzu na kafe a já věděla, že poprvé budu chybět. Domluvené poznávací rande má přednost. Utekla jsem a všichni se ptali, kam jdu. Tak jsem řekla s M... na výstavu. Cestou dolů na záchod jsem zahlídla T..., jak běží do schodů a nese vánoční dárek. Najednou se mi v hlavě mihlo slovo sázka a přemýšlela jsem za kým T... jde. Člověk když vidí, jak druhý nese dárek, říká si, jé kéž by to bylo pro mě, obzvláště když je to pohledný mladý muž, i když ho vidíte jen z profilu, jak běží do schodů. V tu chvíli jsem taky přemýšlela o tom, že možná chtěl stihnout někoho v okamžik, kdy skončí přednáška, ale skončili jsme dříve a sobecky jsem zapřemýšlela – a škoda už se to nedozvím – já už budu pryč. Vnitřně jsem doufala, že ten za kým jde jsem já. Před srazem jsem tam byla dříve, tak jsem si šla koupit knížku a vyzvednout money. Nevěděla jsem kde čekat. Tak jsem se celou dobu modlila, aby mě našel:-). M...přišel, měl v ruce dva lístky – už oražené z minulého dne a šel suvereně dovnitř a vedl mě také. Jakoby slyšela včera jsem tu byl s T... a celé jsme si to prošli, abych byl na dnešek připraven. Neuměl říct nic negativního vůči mě a když je takový chlap, tak to pak vždycky svádí. Když jsme si výstavu prohlédli, tak jsme šli do NK a hezké bylo, že mi dal bundu ať mu ji pohlídám a podržím. Z toho jsem byla dost mile překvapená a zas mě to trochu začalo svádět, jak nemám žádného bráchu:-). Pak jsme nevěděli, co podniknout, tak mě vzal do divadla komedie na skleničku vína. Abych pravdu řekla, tak při popíjení dobrého vína, jsem opět objevila malou drobnost, co mě na mužích vášnivě přitahuje a svádí. Tak se Vám svěřím. Mají často vrásku od úsměvu nad koutkem u pusy. Tato vráska je dokonale sexy:-). Strašně mě rajcuje jak se kluk usmívá. Měla jsem, ale chvíli pocit, že po schodech nahoru jde E... a on myslí, tak teď ji tu máte, žárlí E... trochu? Vím, že hodně zvláštní se domnívat, že si to myslí, když nevím, zda tu holku vůbec zná, jaké je její jméo, ani jak se jmenuje přijímením "můj" chlap, co jsem s ním na skleničce, ale proč mě to v tu chvíli napadá? Snad je to tím, že jsem v mládí četla hodně životních příběhů a myšlenek. Jenže s těma myšlenkama se to začlo stupňovat, jé ty máš stejné boty jako nosí T...,ty boty jsi vybíral s T...? Jé to je dobrá čepice, to ti určitě poradila E...? A někdy mi přijde, zda to řeknu jen v duchu i když chvílema mi připadá, že nahlas. Nemám na sobě ráda tu schopnost si jak by řekl M.... vymýšlet. Ale napadá to zcela do ticha. Je hezké, když člověk opavdu slyší od druhého. Ty máš hezké šaty. Je škoda, že po jistém zlomu mi to nešlo vrátit zpět. Sázka. To zabolí. Nevím, co je pravda, co si myslí a myslel. Co vymysleli a řekli si. Je čas žít v realitě. Město, kde lidé umí číst si vzájemně myšlenky neexistuje. Projíždím staré články a videa, hledám slova, odkazy a souvislosti. Nechci tomu věřit, že to pravda byla a je. A že celé to byla sázka o lásku bez lásky. Nebo to byla jenom láska? Jakoby někdo, koho jsem dlouho hledala už tu byl. Jakoby bylo na chvíli na pár hodin v minulosti to prázdné místo zaplněno. Alespoň o tom vypovídá můj pocit – široký úsměv od ucha k uchu. I když někdy stesk, že jsem tu zas tak sama.
Moje boky, prsa, zadek...i uvnitř bříško!
10.01.2012
Přijde mi, že mužům se snáž odchází, když nemají před sebou vizi velkého břicha a ženy, co chtějí být budoucí matky, si přejí, aby u nich muž byl. Jsme na to po lidsku stvořené, naše boky, prsa, zadek...i uvnitř bříško!
Odchod mužů – to byl asi hlavní impuls proč jsem psala dřívější texty. Víte zranění z nedávné minulosti od druhého pohlaví se řeší (i v textech genderstudies). Někteří se svým zraněním na duši bojují celý život. Někdy je z neúplné rodiny. Často z první velké lásky. Nejvíce z násilnění. Jiní a odlišní se obracejí na stejné pohlaví v naději, naplní to jejich zranění?
Většinou když se setkám s mužem, který se rychle dvoří a pak mě pozve do pokoje, často mu stačí pouze, že pozvání přijmu a pak odejde (bez nikoho). Naopak, když začne delší vztah, není to hnání pudů, ale racionální touha, úcta, láska, vzájemný respekt a darování.
Je to opis vnitřního stavu bříška.
Kluk v pocitech dívky / MUŽ V POCITECH ŽENY
3.01.2012
Natvrdo i naměkko teď budu řešit jeden základní jev,
jedná se o vžití muže do ženy a jejích představ. Jsou na to filmy se čtením myšlenek druhého pohlaví. Jsou jiné myšlenky, co se honí v hlavě ženě okolo sexu a jiné, co muži. To je jasná věc. Dá mi za pravdu každý. Každý jsme jiný, takže bych mohla se otevřít hodně naplno a říct své myšlenky. Ale bohužel můžu vám jen nastínit pár niterných pocitů, co s myslím, že si myslím, že si budu myslet. Když potkám toho pravého, tak nemyslím vůbec na nic. Jen, že je to fajn. To je takový příklad myšlení, který může nastat s Méďou Pů. Ale přece jenom na něco myslím, jsem mladá, bojím se otěhotnět. No podle mě by zprvu měl muž pochopit, že se tak žena cítí, i když záleží, jak která. Já jo. Může se stát, že muž nemusí vědět, co je menstruace, co antikoncepce, jak se dělá dítě:-) No dobře, to je moc, ale sexuální výchovu ještě na školách nezavedli, tak doufám, že na té rodince či v občance se to stále učí. Já se teda přiznám, já toho o mužích taky moc nevím a neznám. Ale to hlavní a důležité pro stvoření asi jo. :-) Víte, čím víc muž není pro mě, tím víc se bojím, že s ním otěhotním. Ne dobře, to byla názorná ukázka. Jsou i ženy neplodné. Ale opravdu hloupý muž, který o své slečně řekne, že dělá cavyky. Nedávno jsem četla takový dotaz mladíka stěžujícího na svojí slečnu, že se jí raději ptát nebude, jinak by nedala žádná, jak to má udělat? Je to složité, jak vyzrát na ženu?
Svobodná holka v okamžiku matka
3.01.2012
Často mě baví vžívat se...
do holky, co otěhotní,
po tom, co ji někdo znásilní...
Je to velmi škaredá poezie,
Nelíbí se mi to,
když to po sobě čtu...
Ale stává se to,
někdy holka přijme jen obyčejné pozvání,
ke klukovi poprvé do pokoje,
nevidí v tom nic,
on v tom vidí daleko víc.
A někdy nejde ani za ním dobrovolně,
a on ji třeba jen vidí na ulici.
Mám ráda život,
takže mám ráda i děti,
vážím si toho daru ty děti přivést na svět,
ale nejde mi od srdce se naučit vážit někoho,
kdo děti zavrhuje či si možnosti narození nevšímá,
je to osobní volba,
ta volba je tak strašně silná...
ale často mi přijde, že více u ženy.
Jak říct násilníkovi stop, když se na nic neptá?
Jak si říct jdu na potrat?
Mezi nebem a zemí
Těžké rozhodnutí
Pryč ode mě
31.12.2011
Ztratila jsem všechno,
co jsem mohla.
Víc už jsem ti dát nemohla.
A tobě je to jedno.
Velmi jedno.
Úplně jedno.
Můj život končí
a tvůj začíná někde jinde.
Nechceš mě vidět,
jak škaredá poezie.
Nikdo mi nezpívá,
ani sám už nezpíváš.
Dotkl jsi se mě bez ostychu,
a já studem sama bez sebe,
už nesmím čekat na tebe.
Buď si s kým chceš,
na tom nezáleží.
Jen si příště...
rozmysli,
koho chceš skolit.
Nejsem holka na zem,
ani pro všechny (včetně tebe).
Rozvaž dříve,
než učiníš.
Chci zapomenout na tebe.
Ve mě
31.12.2011
Nejsem schopná se modlit
jsem vysátá
a hledám pomoc...
Nechal mě napospas svému osudu
a nemá mě v moci
bez objetí
chci nalézt mé místo
najít prostor i pro druhého...
který se skrývá ve mě,
mám nechuť žít
a opíjet se
hledat lék na prázdné místo
velmi prázdné zaplnit
a hlavně srdce...
Nevšímat si
těžké pro někoho kdo má otce
nemít přítelkyni
lehké pro někoho kdo nezná otce
být sám...
a čekat na někoho,
bez druhého...
být sama...
a v sobě mít někoho,
kdo vás už nechce...
chci vevnitř umřít
a nemít tam nikoho...
chci plakat
a zničit sama sebe...
chci něžné objetí
a vřelé přijetí
jelikož s přijetím
se promění můj pocit ve mě.
Ztratila jsem sama sebe...
je ve mě druhý,
někdo kdo nechtěl mě...
déle než sebe...
Klavír a jedna skladba
30.12.2011
Kamarádka měla jednou koncert,
hrála jednu skladbu na klavír,
poprvé jsem si všimla,
že člověk, který hraje,
hází hlavou a je vtáhnut hluboce do děje hudby,
celé tělo prožívá jednu skladbu.
Nedávno jsem potkala člověka,
který také uměl házet hlavou tak vášnivě s hudebním cítěním,
ale žádný klavír před sebou neměl.
Jak jsem na něj koukala,
vzpoměla jsem si na kamarádky závěrečné vystoupení na klavír,
na její nejdelší skladbu zahranou na závěr koncertu na klavír.
Bez zpěvu s pohybem těla to ve mě zanechalo emoce, dojetí a hloubku v srdci.
Člověk, kterého jsem potkala byl velmi podobný autorovi skladby.
Barvy prolínaj se.
Proměny barví svět.
Nejhezčí šaty:-)
27.12.2011
Černobílá komedie o tom, jak žena hraje muže a třeba i boxuje:-) je nejlepší... a pak před tím pravým mužem se jde ráda převléci do krásných ženských šatů..., které náhodou najde ve skříni:-) Tak já bych chtěla mít skříň a v ní šaty, které měla v roce 2011 na sobě Natalia Portmanová, nejlepší herečka oceněná za nejlepší výkon za film Černá labuť při předávání Oscarů. Krásné:-) Hodně jí sluší:-) Barva je dobrá:-) Ty šaty se ale nehodí do černobílého filmu:-)
Dostala jsem lucerničku...
27.12.2011
Dostala jsem lucernu,
chybí v ní světlo,
dostala jsem lucernu,
nejsem už světluška,
dostala jsem lucernu,
chybí mi teplo,
dostala jsem lucernu,
musím počkat na přes rok,
dostala jsem lucernu,
chybí mi v domečku brouček.
Světlo
26.12.2011
Vzali mi světlo,
vyrušilo mě to z odpočinku,
vzali mi světlo,
vyrušilo mě to ze spánku,
vzali mi světlo,
chtěla jsem ho zpět,
vzali mi světlo,
nechtěli mi ho dát,
vzali mi světlo,
neměli pochopení pro klid a mír v mém pokoji,
vzali mi světlo,
bolelo to,
vzali mi světlo,
to tiché nadějné světýlko,
vzali mi světlo,
a já brečela,
vzali mi světlo,
můj pokoj v mém pokoji.
Píseň o lásce
19.12.2011
Princové jsou jen v pohádkách,
tady žádní stateční, udatní a dvořící nejsou,
srdce dobývají v těch dobách
než princeznu slečou ze šatů a vidí nahou.
Pak se rázem promění a už dvoření jde stranou.
Chtěla bych vám zpívat o lásce,
co vydrží a trvá...
To ale není píseň má,
nejsem pro něj jediná...
Pár slov - má vůně pro tebe
17.12.2011
Chci ti dávat víc,
po tom co mě překvapíš,
bez tebe jsem nerozkvetlý květ,
když mi říkáš: hezky voníš!
Tancovat dle tvých slov neumíš,
ale ploužák zvládáš.
Slova rychle tě napadají,
trpím pro lásku,
když vím, že mi chybíš.
Chci vylést na kopu sena,
vědět od tebe, jak teče řeka.
Být s tebou před krajinou v rámu.
A už mě nenapadají slova,
odtáhl jsi mě od obrazu dál.
Kapucu si nasadíš, když nechceš být viděn,
a já přemýšlím o tvém vnitřním světě
a jsem ráda, když řekneš to je i moje tramvaj
nebo když zesmutníš gestem, když odcházím pryč.
Bojím se a proto hodně mluvím,
bojím se, že ztratím tebe.
Když narozdíl od rychlé sms,
čekám na tvé odpověďi.
Pláč
17.12.2011
Svět zkažen jest,
zneužit.
To malé království je postiženo,
zákeřnou nemocí.
Tvrdě uhodila na jeho obyvatele.
Jakoby člověk nečekal,
že když přijde odněkuď,
bude tak zklamán.
Lidskou bytostí.
Pláč.
Ex
14.12.2011
Jak vyjádřit něco, když předem chci maskovat své pocity a schovat niterné do zabaleného hávu a kabátu. Už předem vím, že vám to nechci říct pravdivě. Často říkám nahlas slovo upřímně. Ale jakoby slova nedokázala říct vnitřním hlasem pojď ven. Kroky se vzdalovaly, slova rychle mizela. Jaká velká vnitřní překážka brání činit to co chce vnitřek. Ex – Zevnitř ven. Exsurgo. Exalto. Excido. Excuso. Exeo. Exerceo. Exigo. Expecto. Expello. Exsulto. Jak moc mě slovíčko Ex od určitého životního zlomu přitahovalo. Dotklo se mě. Základní každodenní činnost. Dostat vnitřek sebe ven. Jak moc velká touha uchopit vnitřní osobnost a přenést ji do světa lidí. Jak moc velká síla vycházející z vnitřku, ale navenek pokulhává při běžných pozemských cestách. Snaha se proměnit a zachytit úspěšný krok na cestě. Jak vnitřní víra je velmi zasažena pozměněným obalem lidského těla. Jakoby tělo bylo zaneprázdněno tak příliš, že v hlavě bylo ticho. Jakoby myšlenky utekly se schovat k někomu jinému. Netrpím na schizofrenii, ale trpím na nedostatek slov v mé ulitě, ale na přespříliš volně plynoucích surrealistických slov na papíře. Ty slova přijdou a člověk ani neví, jak. Ale to prádno, které je takové, že slova se v hlavě nepohybují a člověk hybatel je nevidí, je zneklidňující. Je hezké pozorovat, jak si každý z nás osvojí jinou z technik. Někdo ovládá mluvené slovo lépe než píše. Někdo lépe píše než ovládá mluvené slovo. Někdo lépe hraje na hudební nástroj než kreslí. Někdo maluje lépe než zpívá. Každý zachází s tím, co přichází ze vnitř jinak než druhý. Z venku se teď na mě sypou latinská slovíčka. Baví mě dělat úkoly. Ale lepší je o latině tolik nepřemýšlet. Hlavně nepřemýšlet o své nedokonalosti latinu pochopit. Člověk při učení se musí cvičit, ne schazovat mysl před sebou samým. Ale to zacházení s novými slovy z tohoto jazyka je velmi těžké. Když slovo přijde dovnitř chvíli se tam ubydlí, hned zas rychle uteče než se stačí napsat na papír. Jak moc velká víra v mojí pamět mi schází. Pak přijde on. Člověk zapomene na extrémní napětí v sobě, expozice je tajná pro čtenáře, exorcismus neprobíhá, ale vnitřní extáze založena na úsměvu je příjemná. Jak jednoduchá forma extáze to je. Tak velký a široký úsměv, strach jde stranou, víra se tlačí dopředu a nadzdvihá mojí mysl k něčemu vyššímu. A proč člověk najednou v tuto chvíli se chce snížit a stát se normálním člověkem, co se chce bavit s obyčejným lidským jedincem. Když zhůry to jde do vnitř a pak zase hned ven. Bůh musí existovat, neboť kdyby k nám a za námi dovnitř nic nepřišlo nemohlo by jít tolik lásky, úsměvů a slov ven.